Již dříve jsme v našem magazínu zmínili, že u dioptrických brýlí je velmi důležité, aby byly čočky v obrubě správně vycentrovány, protože se tím dosáhne nejlepšího možného vidění i zrakové pohody. Pojďme si tedy v tomto článku centrování trochu přiblížit.
Cílem centrace je umístit střed brýlové čočky v brýlích tak, aby odpovídal středu zorničky (a tím i středu otáčení oka). Optický střed leží u spojné čočky v jejím nejsilnějším bodě, u rozptylky naopak v nejtenčím. V obou případech se jedná o bod, přes který procházejí světelné paprsky, aniž by změnily svůj směr. A právě proto je žádoucí mít tento bod přímo před zornicí, která nám propouští paprsky dál do oka, a zprostředkovává tak vidění.
Kdybychom vzali jednu obrubu a vyzkoušeli ji na několika lidech, každý by potřeboval střed čočky trochu jinde – někdo má oči dál od nosu, někdo naopak blíž, někomu by obruba seděla na hlavě o něco výš, jinému zase níž. Proto je centrace tak důležitým krokem nákupu (a výroby) brýlí, který by se měl v optikách pokaždé provádět. Celý proces centrace lze rozdělit do tří kroků – anatomické přizpůsobení vybrané obruby, určení polohy zornic ve vodorovném směru a určení polohy zornic ve svislém směru.
ANATOMICKÉ PŘIZPŮSOBENÍ OBRUBY
Než začneme se samotným centrováním, je nutné, aby nám obruba perfektně seděla. Pokud by obruba byla například moc těsná na nose a provedla by se centrace před úpravou sedel na nosníku, obruba by rázem seděla na obličeji o trochu níž, čímž by se logicky posunul střed zornice v brýlích nahoru. Je proto třeba obrubu nejprve anatomicky přizpůsobit tak, aby splňovala několik zásad:
- Vodorovné posazení brýlí na obličeji
- Správné usazení obruby na kořeni nosu
- Adekvátní přizpůsobení stranic – brýle nám nesmí klouzat po nose dopředu, ale ani tlačit za ušima.
URČENÍ POLOHY ZORNIC VE VODOROVNÉM SMĚRU
Dalším krokem je změření, jak daleko máme střed zornice od kořene nosu, tzv. pupilární distanci (PD). Pro měření PD existuje hned několik metod. Jednou z nich je měření pomocí přístroje pupilometru (také označovaného jako PD-metr), kdy se přístroj usadí na kořen nosu měřeného, který se musí dívat na světelný bod uvnitř, a optik z druhé strany přístroje určí střed zorniček. PD-metr pak sám ukáže hodnotu PD v milimetrech, tedy v jaké vzdálenosti od nosu se nachází střed zornice levého a pravého oka.
Další metodou je použití speciální milimetrového pravítka (tzv. PD-pravítko), které má uprostřed vykrojený oblouk. Ten se přiloží měřenému přímo na kořen nosu a následně se jen na milimetrové stupnici určí, ve které hodnotě se nachází střed zornice. Zřejmě nejčastější metodou je v současné době označování středu zornic fixem na foliích vybrané (a, jak už víme, anatomicky přizpůsobené) obruby.
U všech metod je potřeba zajistit rovnoběžné postavení pohledových os očí měřeného. Při užití PD-metru toho docílíme pomocí zmiňovaného světelného bodu, který musí měřený uvnitř přístroje sledovat. U zbývajících dvou metod se správné postavení očí zajišťuje tak, že si optik a měřený stoupnou proti sobě a navzájem se dívají „z oka do oka“. Při měření nesmí ani jeden pohnout hlavou a pokud měřený šilhá, vždy se mu musí neměřené oko zakrýt. Šilhání může být často velmi malé, až skryté, a proto je ideální zakrývat neměřené oko ve všech případech. Optik a měřený se tedy postaví proti sobě, oči by měli mít ve stejné výši. Optik pak zavře své pravé oko, měřenému rukou zakryje protilehlé, tedy levé oko, určí PD oka pravého a následně změří PD levého stejným postupem.
URČENÍ POLOHY ZORNIC VE SVISLÉM SMĚRU
Vertikální vzdálenost udává, v jaké výšce se nachází střed zornic od dolního okraje brýlové čočky. Oproti výše popsané pupilární distanci, která je daná pouze tvarem naší hlavy a ve všech brýlích bude stejná, výška se přímo odvíjí od konkrétní obruby – zjišťujeme, jak daleko od hrany konkrétní obruby se bude při jejím nasazení nacházet zornice. Měříme ji proto vždy s nasazenou obrubou, nejčastěji opět vyznačením místa středu zornice fixem. Postup je stejný jako při měření PD, jen se tentokrát nezaměřujeme na vzdálenost zornic od nosu, ale od dolní části obruby. Velkou roli zde také hraje výběr brýlových čoček – některé čočky se musí výškově centrovat na přirozený postoj, jiné zas vyžadují tzv. centraci na střed otáčení oka, kdy musí měřený nastavit hlavu s nasazenou obrubou tak, aby brýlový střed obruby směřoval kolmo k zemi.
Oba údaje (PD i výška) by se měly vždy uvádět zvlášť pro levé a pravé oko, aby se zohlednily případné asymetrie. Je totiž naprosto běžné, že máme každé oko v trochu jiné výšce nebo odlišně vzdálené od nosu. Pro měření všech parametrů najednou nám mohou také posloužit moderní centrovací videosystémy, které nasnímají obličej s nasazenou obrubou a počítač následně všechny potřebné hodnoty sám vyhodnotí.
RIZIKA ŠPATNÉ CENTRACE
Co se tedy může stát, pokud se centrace udělá špatně, případně pokud se vůbec neudělá (jak je tomu například u hotových čtecích brýlí ze supermarketu)? Pokud v brýlích neodpovídá střed brýlové čočky středu zornice, dojde k nežádoucímu klínovému neboli prizmatickému účinku. Detail objektu, který pozorujeme, se pak na sítnici nezobrazí přímo v nejostřejším bodu vidění. Oči však mají tendenci toho docílit, a tak se snaží vytvořit kompenzační postavení. Jinými slovy dochází k navození šilhání, které pak samozřejmě může působit bolesti hlavy, únavu očí a další nepříjemnosti. V případě velkého klínového účinku může dokonce dojít k diplopii, tedy k dvojitému vidění. Proto je důležité svěřit svůj zrak zkušeným odborníkům nejen při měření dioptrií, ale také při výběru a nákupu brýlí.
Alžběta Kotrbová
